Změnit jazyk: CZ EN DE DK

Ivana Kotýnkova - obrazy, tvorba ze dřeva a keramiky, prodej obrazů


Ivana Kotynkova - from atelier

Ivana Kotýnková

Narozena 16. listopadu 1958 v Českých Budějovicích.

Po absolvování studií na Karlově Univerzitě v Praze (Právnická fakulta), pokračovala ve

studiu u prof. Jiřího Beránka (Sochařský a keramický ateliér) a ve studiu figurální kresby

u prof. Borise Jirků (Vysoká škola uměleckoprůmyslová Praha).

Od roku 1995 působí jako nezávislá malířka – výtvarnice a je členkou profesionálního

sdružení výtvarných umělců – Unie výtvarných umělců České republiky.

Jméno Ivany Kotýnkové je zařazeno do významné životopisné encyklopedie předních

osobností České republiky, vydávané ve Švýcarsku pod názvem: „Who is Who?“

Její díla jsou zastoupena ve významných galeriích, muzeích a firmách.

Za 25 let profesionální tvorby zrealizovala více než 80 samostatných a řadu společných

výstav doma i v zahraničí (zejména v Japonsku, USA, Francii a Dánsku).

Born on the 16 of November 1958 in České Budějovice.

After graduation at Charles University in Prague (Law faculty), she continued her studies

by prof. Jiříí Beránek (sculpture and ceramics studio) and studying figurative drawing

by prof. Boris Jirků (Colleague of Arts Prague).

Since 1995 she has been working as an independent painter - artist and she is member of the

Professional Association of Visual Artists - Union of Visual Artists of the Czech Republic.

The name Ivana Kotýnková is included in the significant biographical encyclopedia of prominent

personalities of the Czech Republic, published in Switzerland under the title: "Who is Who?"

Her works are represented in major galleries, museums and busines companies.

Over 25 years of professional career she has realized more than 80 solo and a number

of joint exhibitions at home and abroad (especially in Japan, USA, France and Denmark).

Věnuji se malbě, kreslení a tvorbě objektů ze dřeva a keramiky. Při výběru námětů se většinou vracím do svého rodného kraje jižních Čech, nebo do vzpomínek na jiná zajímavá místa, ale i do vzpomínek na setkání s milými lidmi. Obrazy krajin jsou určitou výpovědí o vlastním pocitu o místě, či o okamžiku v něm, smutku a hlavně o radosti. U zátiší jsou převládajícím motivem kytice, které si nosím z procházky. I zde se snažím především vyjádřit pocit dobré nálady a pohody. Figurami akcentuji určité životní postoje člověka v různých životních situacích ať již v přírodě či v rodině.

Miluji duševně krásné lidi. Miluji krásné barvy, zejména všechny odstíny žluté. Jsem věčný optimista a pro svůj optimismus čerpám inspiraci v přírodě, melodiích a v kontaktech s ušlechtilými, milými a laskavými lidmi. Mám ráda mezilidské kontakty, mám ráda jejich budování, vnímám jejich potřebu a naléhavost.

Práce na díle samém mě nejvíce obohacuje a těší, výsledným přáním je předat druhým potěšení z krásy, radost, ale především předat své vlastní pocity a vše pozitivní, co do obrazů vkládám.

Jsem členkou profesionálního sdružení výtvarných umělců - Unie výtvarných umělců České republiky (Union of Visual Artist of the Czech Republic) a byla jsem zařazena do významné životopisné encyklopedie předních osobností České republiky, vydávané ve Švýcarsku pod názvem 'Who is who?'. Spolupracuji s významnými galeriemi a firmami (např. PricewaterhouseCoopers, McKinsey&Company) doma i v zahraničí.

Mám ráda …

Tak tohle je moje foto staré 50 let. Bylo mi tehdy 6 let a vypadala jsem jako kluk a chovala se také tak. Lezla jsem přes ploty, šlapala do louží a sedávala v korunách stromů a hlavně pořád, pořád jsem se smála, byla jsem nadšená a dělala vše s láskou. A tak je tomu dodnes, nelezu sice už přes plot, přestože často a dlouho hledám klíče, ale jsem posedlá svou prací, mám ráda lidi, přírodu a cestování.

Můj život je naplněn převážně tím, co mne těší a co víc si přát, těší to i mé okolí, mou rodinu a přátele. Život má totiž jedno velké tajemství: všechno, co má v životě cenu, děláme pro druhé.

Mám ráda každou maličkost, růžové květy jabloní, modrá bříška brouků, hedvábné peří slepiček, azurovou oblohu, kouzelnou vůni šeříku a nezaměnitelnou vůni prázdnin, přítulnost koček a vděčnost psíků, puntíky na zádech berušky, stébla rákosí podél rybníků, jiskru v očích a úsměv na tváři a slunce, jež je mou múzou…

Mám ráda impresionisty, oni totiž do směsice barev přimíchali svůj vlastní osud, malovali srdcem, ne hlavou, věřili své práci a píli, věřili svatému nadšení, které je v každém z nás, když pracujeme s láskou a radostí na čemkoliv.

Život je nádherné dobrodružství, i naše osobní velikost spočívá v tom, že řekneme, co budeme dělat a pak to skutečně děláme. Jako každé jiné malé dítě jsem měla fantazii, snila a malovala obrázky.

Stále maluji skutečný život, květiny, vodu, stromy, světlo… Barvy jsou všude, i stín má své barvy.

Lidé a příroda mi dávají chuť tvořit, můj ateliér je louka i les, maluji to, co vidím, i v kresbách vycházím z přírody, výsledným dílem jsou mé vlastní pocity a doteky na plátně, pomocí barev předávám svou vnitřní radost a nadšení z krásy kolem nás.

Každá vteřina našeho života je neopakovatelná a i když život ne vždy běží podle našich představ, neměli bychom se vzdát svých pošetilých snů…

Ivana Kotýnková

Drobné radosti života

Každý člověk by si měl udělat čas na to, aby v sobě vzbudil nadšení pro drobné radosti života. Poslouchat po ránu zpěv ptáků, dělat andílky ve sněhu za mrazivého dne, chodit bosou nohou v trávě, zastavit se a dívat na rozkvetlé tváře jarních luk, vnímat vůni kvetoucích korun stromů, užívat si chvíle, kdy vítr vlasy rozčechrá, skákat přes velké louže, házet kamínky na hladinu rybníka, pozorovat svítání i soumrak, odvážně tančit na nějakou muziku či hlasitě zpívat, jako by Vás nikdo neslyšel a neviděl.. Zaslechnout dětský smích i smích dospělých, to je pro mne nejkrásnější hudba světa…

Mé obrazy jsou pravděpodobně naplněny úžasem a chutí do života, odmítám předávat stíny, obavy a jakákoliv omezení, naopak tvořím celým svým srdcem a také tak, aby určitou měrou fantazie mohl milovník umění obrázek sám dotvořit ve svých představách. Měla jsem v životě veliké těstí, velmi brzy, už jako malé dítě, jsem přišla na to, co mne dělá opravdu šťastnou - malování obrázků, můj život byl a je radostný, vzrušující, plný lásky, míru a krásy a snad tu a tam obohatím i životy druhých.

Můj ateliér voní terpentýnem a levandulí, malířkou jsem se stala láskou k životu, prostou potřebou vyjádřit se, podělit se o radost, vždycky to byl můj sen a i když jsem si jej splnila trochu oklikou přes jiná vzdělání, jsem nesmírně šťastná, že se mi splnil. Podvědomá touha vše zachytit, znázornit, zaznamenat mne od záliby dovedla k profesi.

Ovlivňovalo mne doslova všechno, moje milá rodina, malebná příroda, voňavá a krásná, neustále se měnící, slunce na nebi a slepičky na dvorku, cokoliv a všechno mi běhalo či stálo modelem.

Neoimpresionismus je můj styl, je to něco nového s nádechem starého, romantika zalitá sluncem. Ta mihotavá krása je nekonečnou hrou barev a nálad a každý si může se mnou hrát, domýšlet a nacházet v obrázku své místečko, pocit a kousíček přenesené radosti.

Ve své tvorbě příliš neexperimentuji, maluji olejovými barvami na plátno malířskou špachtličkou. Nejraději tvořím v ateliéru, je to už zvyk, potřeba klidu a toho svého místečka, stojan u okna, židlička, ateliér je velmi prostorný a to mi dělá dobře. Nejlépe se asi cítím ve svém rodném kraji jižních Čechách, ale zároveň je pravdou to, že všude je krásně a všude jsou milí lidé a tak cestuji a maluji, užívám si nových informací, zkušeností, sleduji a naslouchám, porovnávám krajiny i životní styl, ochutnávám všechnu tu krásu rozličností. A hlavně neztrácím elán, nadšení a naději, moji drazí, milí přátelé, že dobré věci se obvykle stávají lidem, kteří dělají dobré věci.